Dnes odpoledne se přesouvám z Belgie do Èeské republiky. V pùl šesté bych měl přistát v Praze, taka mě vyzvedne na letišti a jedeme rovnou do Tábora.
Poslední dva dny byly trošku hektické. V pondělí jsme měli s týmem setkání v Zonhovenu, kde se jede 7. února předposlední Superprestige. Závod pořádá šéf naší stáje Hans van Kasteren, je tam kompletně nový okruh, tak jsme se na něj byli podívat a objeli jsme asi tři rundy.
Potom následovalo setkání s belgickými novináři. Kromě mě tam byli i někteří další závodníci, kteří budou startovat na mistrovství světa: Bart Wellens, Kevin Pauwels plus třiadvacítkáři Tom Meeusen a Vincent Baestaens.
V úterý ráno jsem byl na pohřbu tatínka mého mechanika Gilberta. Bylo to hodně emocionální a smutné, ale byl jsem rád, že jsem tam mohl jít. Radost měl i Gilbert. Dělá toho pro mě hrozně moc a nemá to teï zrovna lehké.
Odpoledne jsem navštívil v Leuvenu svého fyzioterapeuta a zašel jsem i za svým psychologem. To je člověk, se kterým spolupracuju už dlouho. Samozřejmě jsme se bavili i o mistrovství světa, ale nebylo to tak, že by mě musel dostávat z nějakých stresù. Mě fakt Tábor zatím moc nevzrušuje, vùbec mi nepřijde, že se už v neděli jede mistrák světa. Jsem trochu nervózní z toho, jak moc jsem v klidu. Ale třeba je to dobré znamení...
