Den plný smùly si prožil Štyby na klasice Milán-San Remo. Dvakrát spadl, přičemž ten druhý pád přišel ve sjezdu z Poggia asi 3,5 kilometru před cílem, kdy se závod rozhodoval. Zdeněk byl nakonec klasifikován na 56. místě se ztrátou 3 minut.
Tady je Zdeòkovo hodnocení smolného 106. ročníku:
„Prostě to od začátku nebyl mùj den a mrzí mě, že to dopadlo blbě i pro celý náš tým. Poprvé jsem lehnul při sjezdu z Capo Berta. Spadli přede mnou dva kluci ze Sky a neměl jsem žádnou šanci se tomu vyhnout. Bylo to kousek před Cipressou a myslel jsem, že pro mě závod skončil už v tuhle chvíli. Ale nějak zázračně jsem se ještě dokázal vrátit dopředu, i když jsem měl menší trable s kolem.
Pak jsem zkusil odjet na Cipresse, na Poggiu jsem zase vyrazil za Gilbertem. Moc daleko jsme se sice nedostali, ale snažil jsem se být pořád vpředu kvùli pozici. Ve sjezdu šel zřejmě Boasson Hagen pozdě na brzdy a Gilbert musel taky a poslal to rovně do zdi. Já byl hned za ním a nebyl tak kousek místa, kudy bych se vyhnul. Lehnul jsem a přes mě letěli ještě další kluci.
Naštve to. Èlověk se na ten závod chystá, 300 kilometrù nějak jede v blbém počasí, celý den se trápí a pak spadnu 3 kilometry před cílem. Pro náš tým to byl vùbec černý den, protože se mnou spadl Kwiatkowski a Cavendish odpadl někde na Poggiu. Mrzí mě to, protože jsme s Kwiatem mohli v tom závěru něco zkusit, i když bychom ve spurtu bez Cava proti Degenkolbovi neměli šanci. Ale mohli jsme něco vymyslet.
Nedá se nic dělat. Já měl skoro celý den něco. Takový nesmysly, který člověka rozhodí. Na bufetu jsem minul tašku, chvíli mi nešel computer. Prostě to nebyl mùj den a jen doufám, že jsem si tu smùlu do dalších klasik už vybral. Jsem z těch pádù celý odrbaný, trochu mě bolí žebra, ale nemělo by to být nic vážného.“