Mistrovství republiky v cross country mi nevyšlo úplně podle představ. Konečné šesté místo je trochu horší než výsledek, ve který jsem doufal. Myslel jsem na pódium.
„Ale už při rozjetí jsem se necítil moc dobře. Tušil jsem, že to nebude ono. Hned od startu jsem to napálil, abych získal co nejlepší pozici, ale stálo mě to dost sil. Pak mi samozřejmě trochu seklo a propadl jsem se až někam na dvanácté místo. Na dvě kola jsem zpomalil, jel jsem si svoje tempo a postupně jsem se zase propracovával dopředu. Bylo šílené dusno, v každém kole jsem dostával od trenéra Vojty a členù realizačního týmu pořádnou sprchu. Někdy mi přišlo, že jsem o pět kilo těžší, jak jsem byl nasáklý vodou...
Po zásluze vyhrál Jarda Kulhavý, který si s námi dělal, co chtěl. Je nejlepší a jen to v Kuřimi potvrdil. Chytil jsem na něj šest minut, takže to srovnání se světovou špičkou mám hned :-) Ale aspoò jsem si dobře zazávodil na těžké trati. Poznal jsem, že mi do mého standardu ještě hodně chybí.
Po závodě jsme se přesunuli do Mikulova, kde má takùv bratranec vinný sklípek. Chtěl bych mu moc poděkovat za pozvání. Byli tam rodinní příslušníci, belgičtí členové mého realizačního týmu a taky lidé z fan clubu ze Stříbra. Krásně jsme si to užili. Belgičanùm jsem nic víc českého ukázat nemohl, hrozně se jim to líbilo. Ochutnali výborné víno, měli tam klobásy, tlačenku, feferonky... Prostě paráda.
Já jsem jako dárek dostal dvě láhve archivního vína z roku 1985, což je mùj ročník narození. Jedno sladší pro Ine a jedno méně sladké pro mě. Tak je nechám na nějakou slavnostní příležitost.
