V neděli čeká Zdeòka v Koksijde závod roku. Na kontě má už čtyři medaile z mistrovství světa v elitní kategorii. Po dvou stříbrech z let 2008 a 2009 nenašel poslední dva roky přemožitele. A protože se mu duhový dres zalíbil, nerad by ho někomu přenechal. „Ale bude to hrozně těžké,“ uvědomuje si Štyby. Posledním, kdo získal mezi muži titul třikrát v řadě, byl Belgičan Roland Liboton (1982-84).
Jak moc tě láká další zlato?
Chci vyhrát, ale ten sen má víc lidí. Myslím, že letos to bude nejtěžší.
Proč?
Jede se v Belgii, navíc na písku, což není úplně moje nejsilnější stránka. Ale pokud budu mít silné nohy, mohl bych to zvládnout. Jenže takhle uvažuje několik závodníkù.
Když jsi poslední dva šampionáty vyhrál, tak pro tebe musí být všechno ostatní zklamání. Je to tak?
Mrzelo by mě to, ale je to jen sport. Pokud však mám ten dres ztratit, rád bych o něj přišel s úctou a po boji hodnému těm duhovým barvám šampióna. Ne zabalit ve druhém kole, že mi to nesedne. To není mùj styl.
Koho považuješ za největší soupeře?
Sven Nys je na tom hodně dobře a je jasné, že bude chtít vyhrát. Niels Albert musí výsledkem na šampionátu zachránit sezónu. Měl smùlu na zranění a pak mu to nejelo podle představ. No a Kevin Pauwels teï zase ukázal, že je silný i na konci sezóny. Vyhrát mùže pomalu každý z Belgičanù... Ale já se spíš soustředím na sebe a nechci řešit ostatní.
V Koksijde jezdit umíš, poslední dobou se ti tam hodně daří.
To je pravda. Kromě letošní sezóny, kdy jsem skončil čtvrtý, jsem tam tři roky předtím byl pokaždé na pódiu.
Ty jsi právě na téhle trati taky v začátcích dost tápal...
Neměl jsem s tím žádné zkušenosti a nikdy jsem tam pořádně nezajel. Než jsem se v roce 2008 setkal s Paulem Herijgersem a dostal od něj několik dùležitých rad, jak v tom písku jezdit. Bylo to tak zásadní, že den poté jsem skončil třetí.
V čem je tato tra specifická?
Písek je hlavně o síle a momentální formě. Taky o technice, ale myslím, že pět nebo šest největších favoritù je na tom plus minus podobně.
Patří tra v Koksijde k nejtěžším?
Pro mě je to nejtěžší závod v celé sezóně. Druhý takový není, ani Koppenberg. Hlavně kvùli tomu písku a intervalùm. Pořád se jede na maximální sílu, není tam místo pro odpočinek. A hlavně člověk musí být pořád ve střehu, aby neudělal zbytečnou chybu.