Závod, na který nezapomene do konce života. Tak hodnotil Zdeněk dnešní peklo na klasice Milán-San Remo, kterou hodně poznamenalo špatné počasí, a závod byl kvùli sněžení ve vyšších oblastech o 50 kilometrù zkrácen na 244 km.
Po 117 odjetých kilometrech byl závod zastaven, všichni závodníci nasedli do týmových autobusù a v Arenzanu je zase vypustili ven. Nejdřív nechali jet skupinku uprchlíkù, kteří měli sedm minut náskok, po uplynutí této doby vypustili na tra peloton.
„Tohle si bude každý pamatovat do konce života. Byl to prostě šílené. Jen nechápu, jak mùže někdo udělat takhle stupidní rozhodnutí. Skoro brečíme bolestí, jak jsme zmrzlí od první chvíle závodu, pak sedneme do autobusu a po hodině zase vezmeme mokré tretry, někteří i mokré oblečení, a pokračujeme dál,“ nechápal Štyby.
V autobuse se s ostatními členy týmu bavili o tom, zda má vùbec cenu dál pokračovat. „Nikdo nechtěl, ale co má člověk dělat, když dalších 24 týmù pokračuje? Jen se obléct a jít zase šlapat do zmrzlého deště se sněhem. Já se na kole v tu chvíli tak třásl, že jsem nebyl schopen držet řídítka rovně. Normálně jsem měl strach z pádu. Na kopci Cipressa jsem dostal křeče úplně do všech partií těla. Bylo to fakt o zdraví,“ dodal Zdeněk. Po tomhle pekle čekalo na závodníky ještě 330 kilometrù v autě na letiště...